rouška, -y ž. (2. mn. -šek) 1. kniž. a zast. jemná tkanina něco (nejč. hlavu) zahalující; závoj, plena 1: Dagmar roušky jemné robí (Čech); oltář černá r. kryje (Erb.); přen. kniž. něco, co zastírá, ztěžuje pohled n. názor na skutečnost: r. tajemství (Hál.); mít roušku na očích (Herrm.) nevidět; zastřít rouškou zapomenutí ap.; činnost jezuitů pod rouškou náboženství sledovala politické cíle (R. právo) záminkou; pod rouškou dobrovolnosti (Engels) jen zdánlivě dobrovolně 2. med. sterilní tkanina k ochraně před infekcí (např. k ohraničení rány při operaci, ke krytí nosu, úst ap.): hydrofilová r.; ochranná r. (úst a nosu) ústenka