roubík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. (též *roubisko, -a s., A. Mrš.) kolík na utahování povřísel n. k dělání důlků při sázení sazenic: vázat snopy r-em; užívat k vysazování květin r-ů 2. kolík vůbec, tyčinka ap.: (ovce) je na provaze přivázána k r-u (Ner.); r. křídy; prsty odují jako r-y (Hol.): vlasy mu stojí jako r-y (čast. hřebíky) jsou tvrdé, nepoddajné, elektr. ocelový kolík sloužící k připevnění izolátoru 3. předmět na ucpání úst (někoho křičícího): strčit přepadenému r. do úst; → zdrob. roubíček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)