roub, -u m. (6. j. -u) 1. zahr. část prýtu, kt. po přenesení na jinou rostlinu sroste s ní a pokračuje ve vývinu: seřezávat rouby; přen. r. slávy (Halas) 2. (též *roubel, -ble, -blu, Kříž) řidč. roubík 1: roubem (povřísla) zavázat (Baar) *3. roubík 3 (Mach.) *4. roubení: dlouhý dřevěný r. (Slád.): → zdrob. k 1 roubek, -bku m. (6. mn. -bcích)