roubení, -í s. konstrukce (nejč. z trámů kladených na sebe) sloužící k ohrazení n. (řidč.) k podpírání něčeho: studna s dřevěným r-m obrubou; kamenné r. kašny obrubeň; r. paluby, mostu zábradlí; r. přístodůlku ohrazení; r. kol zahrádky (Mrš.) plot; držet se r. člunu okraje; – r. stěn hloubeného výkopu výdřeva, — v. též roubiti