roup, -a m. (živ.) (1. mn. -i) cizopasný hlíst; zool. rod Axyuris, Enterobius aj.: r. koňský; r. dětský; — roup, -a m. (neživ.) jen mn. roupy (zvl. ve spoj. mít, dostávat, vyhánět roupy) ob. expr. projevy bujnosti, nevázanosti; vrtochy: kluk má, dostává zase roupy; – na vojně ti vyženou roupy; měli byste zažít trochu hladu, aby vás přešly roupy (Jariš): neví, co samými roupy dělat bujností, neposedností