rov, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. (též *rovec, -vce, Mácha) kniž. hrob: matčin r. (Krásn.); zapadlé rovy (Vrchl.) *2. navršený kopeček hlíny vůbec: vysoké rovy okolo kořene (keře) (Něm.); hroby jsou bez rovu (Ner.); → zdrob. rovek, růvek, -vku (6. mn. -vcích), expr. roveček, růveček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.