rovina, -y ž. 1. rovná krajina, půda, rovný pozemek: úrodná polabská r.; vesnička ležící v r-ě; přijít z hor do r-y kraje; písčitá r. pláň, planina; r. jako mlat (Třeb.), jako dlaň (Herb.), jak stůl (Rub.); zeměp. náhorní r. 2. vůbec rovná plocha, řidč. čára: urovnat hrob do r-y (Rais) narovno; zastřihnout vlasy do r-y (R. Svob.); přen. expr. slang. řekla to na r-u přímo; geom. plocha určená třemi růz. body, jeden ze zákl. útvarů geometrie: r. souměrnosti; r. otáčení; základní r.; promítací r. průmětna; nákresná r. nákresna; fyz. nakloněná r. na kt. se studuje pohyb těles pod vlivem zemské gravitace; ohnisková r.; dopadová r.; polarizační r.; hvězd. oběžná r. Země ekliptika; tech. r. řezu; anat. r. čelní 3. úroveň, nivó 1: nad r-ou stolu (Vrba); okno v r-ě chodníku (Čap.-Ch.); těl. r. čelná, bočná, příčná, vodorovná 4. kniž. oblast jevů tvořících z urč. hlediska celek: stylová r. (Tvorba); r. mravní (Šal.); řešit spor na určité r-ě (Olb.) platformě; jaz. gramatická r. plán 6; zdrob. rovinka, -y ž.: lučnatá r.; sport. rovná část závodní dráhy (bez zatáčky): cílová r. před cílem