rovný příd. 1. takový, kt. se neodchyluje od přímého směru; přímý 1 (op. křivý 1, nerovný 1, ohnutý): r-á čára; r-é ulice; móda r-ch kabátků; r. nos; r-á páteř; mít r-ou páteř, přen. být charakterní; jít r-ou cestou, přen. přímo 3; vyskočit r-ma nohama rychle; skočit někam r-ma nohama (řidč. r-ou nohou Krásn.) rychle, bez uvažování 2. takový, kt. směřuje přímo vzhůru; vztyčený, vzpřímený, přímý 2: r. kmen stromu; hladká r-á skalní stěna; mladík r. jako svíčka, jako jedle urostlý, ztepilý 3. takový, kt. tvoří rovinu bez nápadných vyvýšenin a prohlubenin; plochý 1 (op. hrbolatý, zprohýbaný, nerovný 1): r-á střecha; r-á ledová plocha; r. terén rovinatý; r-á pole (Ner.); zarovnání ploch na rovno (ps. též narovno) 4. řidč. urovnaný, stejnoměrný; spořádaný, správný: řidč. r-á nit (Něm.); – r-é poměry mezi manžely (Pfleg.); r-ého slova nepromluvil (Rón) kloudného; hud. r. pohyb hlasů postup dvou n. více hlasů týmž směrem v růz. intervalech 5. (kniž. též roven) stejný co do velikosti, množství, síly, významu, hodnoty, postavení ap.; stejný, shodný, rovnocenný (op. nerovný 2): r-é díly dědictví; r-m dílem přispět, účastnit se; r. boj mezi stejně silnými soky; r. počet hlasů; r-é právo hlasovací; všichni lidé jsou si rovni; v kráse nemá (dívka) sobě rovné (Hál.); rozvahou mu nikdo roven není (Dyk); poněk. zast. daleko široko nebylo mu rovna (Vanč.); vůli mějme všichni rovnou (Koll.); (dř.) rodem někomu r.; (dř.) vyvdání dcery na rovno (Vrba) podle stejného společenského stavu; zast. r-á váha (Jir., Ner.) rovnováha 1; r-á oprávněnost (Havl.) rovnoprávnost; geom. mající stejnou velikost; mající stejnou vlastnost roviny; jaz. r-á melodie, r. přízvuk kt. neklesá ani nestoupá 6. řidč., poněk. zast. upřímný, otevřený 6, přímý 4: jsem prchlý, ale r., on je opatrný a potměšilý (Hol.) 7. hovor. (o číslech) úplný, plný 2, zaokrouhlený, celý 1: r-á stovka (Baar, Maj.); vynaložit r-é dvě třetiny (výnosu) na agitaci (Vach.); bude (dívce) r-ch patnáct let (Čech) 8. řidč., poněk. zast. (o číslech) sudý: r. počet osob u stolu (Herrm.); zpodst. rovný, -ého m. kdo (n. co) se někomu (n. něčemu) rovná (postavením, právy, hodnotou ap.): zásada r. s r-m; vrána k vráně sedá, r. r-ého si hledá (přísloví); přísl. rovně (zast. a nář. rovno) v. t.; podst. rovnost v. t.; v. těž rovnou, narovno