rovnice, -e ž. 1. mat. algebraický útvar vyjadřující rovnost, v kt. vedle daných čísel je ještě neznámá, kt. se má vypočítat: r. lineární, homogenní, kvadratická, binomická, exponenciální, funkční; r. o dvou neznámých; normálová r. přímky; iracionální r.; kořen r.; fyz. stavová r.; pohybová r.; přen. vyřešit r-i lásky a manželství (Č. Jeř.) 2. chem. znázornění chemického pochodu chemickými značkami, vzorci a čísly udávajícími váhové poměry jednotlivých sloučenin