rovnoběžný příd. probíhající, táhnoucí se stále ve stejné vzdálenosti od něj. čáry, plochy; paralelní, souběžný: r-é chodníky; r-é pruhy barevné látky; řidč. přen. představa r-á s touhou (R. Svob.) současně vznikající; geom. r-é přímky rovnoběžky; r-é roviny; r-é promítání rovnoběžnými paprsky, paralelní 1; → přísl. rovnoběžně: cesta se táhne r. s kolejemi; přen. sbírání materiálu i pořádání jeho koná se r. (Durdfk) souběžně, paralelně; → podst. rovnoběžnost, -i ž.