rovnocenný příd. mající s někým, něčím stejnou hodnotu n. platnost: r. protivník; mít r-é vzdělání jako spolupracovníci; odměna r-á vykonané práci přiměřená; r-á náhrada ekvivalentní; → přísl. rovnocenně: r. nahradit; → podst. rovnocennost, -i ž.