rovnováha, -y ž. 1. vyrovnání mezi různě působícími silami: misky vah jsou v r-ze; udržovat, ztratit r-u na kladině; ústrojí r-y (v uchu); fyz. stav, kdy výslednice všech sil je nulová, rovnovážný stav 2. vyrovnání růz. činitelů, vlivů ap.: hospodářská r. mezi výrobou a odbytem; politická r. sil mezi státy; ekon. r. rozpočtu krytí výdajů příjmy; chem. stav, při kt. se množství jednotlivých složek za jednotku času nemění, rovnovážný stav; fyziol. dusíková r. 3. duševní klid; vyrovnanost: duševní, mravní r.; vnitřní r.; udržet, zachovat (si) r-u za všech okolností rozvahu; přivést, vyšinout někoho z r-y (též z míry) zbavit ho rozvahy, rozčilit ho; pozbýt, nabýt znovu r-y; rovnovážný příd.: r-á poloha předmětu stabilní; vychýlit se z r-é polohy; fyz. r. stav rovnováha 1; chem. r. stav rovnováha 2; → přísl. rovnovážně: bot. r. větvený stonek s větvemi vodorovně rozestálými; – (život plyne) klidně, r. (Sez.); → podst. rovnovážnost, -i ž. řidč. rovnováha: r. zatížení; – porušit r. sil; – r. a duševní vyváženost (Šal.)