rozštěp, -u m. (6. j. -u) rozštěpení (ve význ. 1); rozštěpené místo: r. stromu bleskem; – ovinout r. větve; r. skal; med. vrozená vývojová vada vzniklá neuzavřením zárodečných štěrbin: r. patra; r. rtu zaječí pysk (neodb.); r. páteře; r. míchy; těl. sed roznožný: r. čelný, bočný; psych., med. r. osobnosti její rozdělení spojené s úplným zapomenutím na minulou osobnost