rozštěpiti, poněk. zast. rozštípiti dok. (3. mn. -í, rozk. -štěp, -štip) 1. štípáním n. pod. způsobem rozdělit; rozštípnout 1: blesk rozštěpil kmen; náraz rozštěpil lodní bok (Čap.); rozštípit lebku (Herb.); r. atom rozbít; med. rozštěpený ret 2. kniž. (koho, co) vůbec vzájemně oddělit; rozdělit 4, 1, rozloučit 1, roztrhnout 4, 1: r. organizaci, hnutí; národ na dvé jest rozštípen (Choch.); geol. rozštěpení žíly; — rozštěpiti se, poněk. zast. rozštípiti se dok. 1. štípáním n. pod. způsobem se rozdělit; rozštípnout se 1: kmen (stromu) se rozštěpil na několik ramen (Rais): r. se ve dví rozpůlit se; přen. rozštěpený mrak (Čap.-Ch.) 2. kniž. rozdělit se 3, roztrhnout se 4: vědy se rozštěpily v četná odvětví; rozštěpení společnosti na třídy rozpolcení; — ned. rozštěpovati, r. se