rozbíti dok. (1. j. -biji, rozk. -bij, min. -bil, trp. -bit) 1. (co, *koho Jir.) úderem, údery, ranou, ranami vědomě porušit celistvost něčeho, zničit něco; roztlouci 1: r. okno; mrštil lahví a rozbil ji na kusy roztříštil; nepřítel rozbil střelbou hradby rozbořil; kroupy rozbily obilí; r. do těsta dvě vajíčka; r. někomu hubu (Haš.) (zhrub.) hrubě ho zpolíčkovat; rozbití atomu přeměna jadernou reakcí v jiný druh; r. pouta, okovy, zprav. v přen. spoj. r. pouta, okovy otroctví, nesvobody ap. násilím, bojem dosáhnout osvobození (od něčeho tíživého); přen. rozbití Rakouska-Uherska; pokusy o rozbití organizace; r. nesprávnou teorii vyvrátit; r. kompozici skladby, postup výkladu porušit 2. (co) způsobit (neúmyslně), že něco pozbude pádem, nárazem ap. celistvosti: r. při mytí talíř; r. si brýle; rozbitý džbán; r. si (pádem) koleno, hlavu zranit 3. hovor. (co) opotřebováním n. nevhodným zacházením poškodit n. zničit: r. podrážky, punčochy roztrhat; r. patentní tužku rozlámat 2 4. expr. (co) zmařit, zničit: rozbila manželství nevěrou; r. něčí naděje, plány 5. poněk. zast. v ust. spoj. r. tábor, stan ap. postavit 1, zřídit: rozbil Soběslav tábor na hoře (Vanč.) utábořil se; kramáři rozbili na náměstí své stánky; r. svůj stan, stánek někde usadit se; zast. rozbiv a upevniv dva mosty (Pal.); rozbije se tržiště (Ner.); — rozbíti se dok. 1. pádem, nárazem ap. pozbýt celistvosti: zrcadlo spadlo a rozbilo se roztříštilo; loď se rozbila o skálu; vlna se rozbila o břeh 2. hovor. opotřebováním n. nevhodným zacházením být poškozen n. zničen: boty se brzo rozbily roztrhaly 3. expr. nezdařit se, zmařit se, zhatit se: pokusy o smír se rozbily o neústupnost stran; svatba se rozbila (Hol.); — ned. rozbíjeti, r. se