rozběsniti (*rozběsiti Durdík) dok. (3. mn. -í) (koho, co) přivést do stavu zběsilosti; rozzuřit: nevěra žárlivce rozběsnila; válka rozběsnila lidstvo rozvášnila; — rozběsniti se, řidč. rozběsiti se dok. stát se zběsilým; rozzuřit se: rozběsnil se a rozkřičel; vichřice se rozběsnila (Svob.)