rozbaliti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) zbavit obalu, ochranného krytu ap.: r. došlé zboží, knihy vybalit; matka rozbalila dítě uvolnila z peřinky 2. (co) rozvinout 1 (něco svinutého); zř. sejmout něco na něčem ovinutého: r. roli papíru; r. koberec; poněk. zast. rozbalil je (psaní) (Mah.) otevřel; – zř. r. šátek (kolem krku) (Svob.) rozvázat 3. (co) otevřít obal a vyjmout obsah: r. balíček, tlumok; — rozbaliti se dok. řidč. (o něčem svinutém) rozvinout se 1: stočený papír se rozbalil