rozbitý příd. takový, kt. byl rozbit n. se rozbil: r. talíř; r-é koleno zraněné (pádem, nárazem); ob. být celý (jako) r. pociťovat bolesti z namožení ap., být rozlámaný; – r-é ponožky roztrhané; rozježděná, r-á silnice; mít hlas jako r. hrnec křaplavý; – expr. r-é přátelství (Ben.); r. život (Mrš., Pujm.) zničený; → podst. rozbitost, -i ž. řidč.: přen. r. formy (Lit. nov.) roztříštěnost; — v. též rozbíti, r. se