rozboleti (koho, 4. p.), řidč. rozboleti se (komu) dok. (3. mn. -í, -ejí) (o části těla) začít (zprav. silně) bolet: rozbolely ho (rozbolely se mu) zuby; rozbolela mě (rozbolela se mi) hlava; nasmál se, až ho rozbolelo břicho (Maj.); rozbolelo ho (rozbolelo se mu) srdce, přen. začal pociťovat něj. duševní bolest; neos. rozbolelo ho u srdce; — rozboleti dok. řidč. (koho, co) způsobit někomu duševní bolest; zarmoutit: zachtělo se jí hodně jej r. (Maj.); přen. r. něčí srdce (Pfleg.)