rozděliti dok. (3. mn. -í) 1. (co nač, več, do čeho) dělením (ve význ. 1) vytvořit samostatné oddíly, úseky ap.: r. pomeranč na dílky; r. si zahradu na polovic; rozdělení dramatu v jednání rozvržení 2; přen. oblohu rozdělil blesk (Zápot.) 2. (co, koho) uspořádat podle něj. zásady, podle něj. hlediska; roztřídit, odlišit 1: r. dopisy podle obsahu; účelné rozdělení pracovní doby; r. společnost na třídy; Slované byli rozděleni v kmeny 3. (co komu, mezi koho, řidč. s kým) něj. celek spotřebovat, využít, vyčerpat tím, že se jeho urč. části dají dvěma n. více lidem: r. knihy mezi žáky; r. dárky; r. si kořist; r. úkoly rozdat; ust. spoj. srdce by (s každým) rozdělil všecko by rozdal 4. (koho, co od koho, čeho) odloučit, oddělit 1; odcizit 1, znepřátelit, rozdvojit: r. rváče od sebe; příbuzní rozdělili na chvíli ženicha od nevěsty (Vanč.); – čas nás rozdělí; nedorozumění je rozdělilo; mínění jsou rozdělena; bude v Čechách veliké rozdělení mezi lidem (Jir.) nepřátelství; — rozděliti se dok. 1. rozložit se na dvě n. několik částí; roztřídit se, odlišit se: řeka se rozdělila ve dvě ramena rozdvojila; zástup se rozdělil v hloučky; – národ se rozdělil na dva tábory 2. (s kým; s kým oč) dát n. vzít si urč. části z něj. celku, a tak jej spotřebovat, vyčerpat; podělit se: rozdělil se s ním o hrušky; r. se na polovic 3. odloučit se 1, oddělit se; odcizit se, znepřátelit se: před městem se chodci rozdělili; – někdejší spojenci se rozdělili; — ned. rozdělovati, r. se, rozdíleti, r. se