rozházeti dok. (3. mn. -ejí) 1. (co) házením dostat (jednotlivé kusy n. části něčeho) na růz. místa: r. hnůj po poli; r. kupy sena; r. květy po cestě; r. letáky; přen. lesy rozházené po kopcích (Rais) 2. (co) uvést do nepořádku: všecko ve stole rozházel; r. stavebnici; rozházené lože 3. expr. (co) násilím rozložit na části; rozbít 1, zničit: r. starou chalupu (Něm.); r. plot; přen. expr. r. poradu 4. (co) zbytečně utratit; promrhat, promarnit 1: rozházel celé jmění; za rok všechno rozházel 5. ob. expr. (koho, 4. p.) přivést z míry; rozčilit: už tě nic v životě nerozhází (K. Čap.); tímhle nás nerozházejí (Olb.) 6. r. si ob. (koho, co; to s kým) znepřátelit si; pokazit si to 2: r. si zákaznictvo (Čap.-Ch.); r. si to s úřady (K. Čap.); docela si to s ním rozházel; — rozházeti se dok. 1. prudkým pohybem se dostat do nepořádku: jeho vlasy se rozházely 2. rozsypat se 1: korálky se rozházely 3. ob. (s kým) znepřátelit se: vy jste se rozházeli nadobro? (Zaor.); — ned. rozhazovati, r. se