rozhněvaný příd. 1. takový, kt. se rozhněval n. byl rozhněván; vyjadřující hněv; rozzlobený: r. otec; – r. hlas; r-á tvář 2. v hněvu rozešlý; znepřátelený, znesvářený: smířit r-é bratry; → přísl. rozhněvaně: r. se tvářit; — v. též rozhněvati, r. se