rozhořčení (†rozhorčení Durdík), -í s. stav mysli toho, kdo se rozhořčil n. byl rozhořčen; pobouření 1, rozhorlení: odmítat s r-m pomluvy; spravedlivé r.; hluboké mravní r.; výbuch r.; odpovědět v r., — v. též rozhořčiti, r. se