rozhořčený (†rozhorčený Herold) příd. pociťující n. vyjadřující nelibost, trpkost, pocit ublížení; pobouřený 2, rozhorlený: r. lid; – r. protest; r. křik davu; → přísl. rozhořčeně (†rozhorčeně Zey.): r. protestovat; r. něco odmítnout; r. zvolat, odejít; → podst. rozhořčenost (†rozhorčenost Havl.), -i ž. rozhořčení; — v. též rozhořčiti, r. se