rozhořeti se, řidč. rozhořeti dok. (3. mn. -í) začít (pořádně) hořet: polena se rozhoří jasným ohněm; ve všech domech se rozhořela světla; – oheň se konečně rozhořel; přen. slunce se rozhořelo rozzářilo; tancem jí tváře rozhořely zrudly; její krev se rozhoří vášní prudce rozehřeje; r. se pro dobrou věc vzplanout; r. zájmem (Bran.); — rozhořeti dok. řidč. (co) způsobit, že něco začne (dobře) hořet: přen. r. plamen nadšení (Pludek)