rozhodnouti dok. (min. -dl, trp. -dnut) 1. (co; o čem, v čem; zast. nad čím) jasně, s konečnou platností pronést úsudek o něčem, a tím odstranit pochybnost n. spornost: r. spor rozřešit; r. o věcech, o kterých se nemohli sjednotit (Jir.); r. ve sporné záležitosti; komise rozhodla, že báseň je plagiát (Mah.); r. nad kusem (Ner.) 2. (co, o čem) stanovit, jak a co se má stát; určit: rozhodl, aby tam šli; lid si sám rozhodne, kterou cestou půjde; o podání je nutno r. do 8 dnů; r. po svém; r. si sám svůj osud; r. něco losem 3. (co; o čem) přispět ke konečnému výsledku něčeho, zprav. kladně; (o události) nejvíc zapůsobit: r. zápas; třetí branka rozhodla o vítězství; – rozhodlo, že si to otec nepřál 4. řidč. (koho, 4. p.) stát se někomu rozhodčím; rozsoudit 3: pojď a rozhodni nás (Staš.); — rozhodnouti se dok. 1. (k čemu; řidč. na čem) dojít při myšlení k závěru, co a jak se musí stát; odhodlat se (k čemu): rozhodl se k tomu kroku; rozhodne se říci to; než se na něčem rozhodl, přihodila se jiná událost (Vach.); nevěděli, jak se mají r.; jsme pevně rozhodnuti vybudovat u nás socialismus 2. (pro koho, co; mezi čím; o čem) z několika možností vyvolit jednu: spustil na ni, aby se pro jednoho (ženicha) rozhodla (Něm.); nemohl se r. mezi těmi dvěma pocity (Dyk); nemohl se r. o nadpisu povídky; — ned. rozhodovati, r. se