rozklad, -u m. (6. j. -u) 1. rozložení n. rozpadnutí na jednotlivé složky (části, fáze, prvky ap.); rozložení, rozkládání (op. sklad): r. akordu v tóny; r. pohybu ve fáze; mat. r. čísla v prvočinitele vyjádření čísla jako součinu prvočísel: r. mnohočlenu; fyz. r. světla disperze; r. síly nahrazení dané síly několika jinými silami (op. skládání); sděl. tech. (v televizi) rozkládání obrazu na jednotlivé prvky: řádkový r.; chem. chemický pochod, při kt. ze složitějších látek vznikají jednodušší sloučeniny n. prvky; biol. změna v látky jednodušší působením mikroorganismů, enzymů n. povětrnostními vlivy 2. ničivá proměna, zkáza (často způsobená hnitím); rozpad 1: hnilobný r. tlející látky; potraviny podléhající r-u; mrtvé tělo v r-u 3. (postupný) úpadek, zánik, rozpad 1, rozvrat 1: r. starověkých říší; buržoazní společnost v r-u; r. manželství 4. zevrubný výklad, rozbor, analýza: podat r. o situaci; poněk. zast. nač těch r-ů (Jir.); expr., žert. žádné dlouhé r-y (Herrm.) řeči, vysvětlování; práv. podání uvádějící důvody pro změnu n. zrušení rozhodnutí n. opatření *5. rozestření 1: r. křídel (motýla) (Mrš.)