rozkoš, -e ž. (*rozkošenství, -í s., Rub.) 1. příjemný, vzrušující pocit potěšení, uspokojení, radosti; blaženost, blaho 1, slast: r. z koupání; naslouchat s r-í hudbě; prožívat tvůrčí r.; r. svobody; je jinak jíst něco z pouhé r-e a jíst to z hladu (Něm.) choutky 2. prudké citové vzplanutí, milostné zanícení; vášeň, opojení 2: oči planoucí r-í; přen. vypít pohár r-e až do dna 3. (zprav. mn.) poněk. zast. zábava, obveselení: vyhledávat r-e (Herb.)