rozkošný příd. 1. půvabný, roztomilý 1, utěšený: r-é dítě; r-á žena okouzlující; r. jarní den; r-á krajina; r. úsměv neodolatelný †2. rozkošnický, poživačný, požitkářský: boháč r. (Čel.); r-é a marné živobytí (Tomek) rozmařilé; → přísl. rozkošně: r. se usmívat; r. zbarvené květy; – zast. ležel a r. se povaloval (Jir.); rozkošno řidč. poněk. zast. k 1: r. jest žíti (Krásn.); → podst. rozkošnost v. t.