rozkol, -u m. (6. j. -u) 1. rozdvojení způsobené rozdíly ve smýšlení, v názorech; nesoulad, rozpor, roztržka, rozvrat: r. mezi rodiči a dětmi; r. v politické straně; vnitřní r.; citový r. básníka; círk. papežský r. schizma 2. círk., hist. (kdysi v rus. prostředí též raskol, 1. mn. řidč. -e, Havl.) náboženská sekta rozkolníků (Havl.)