rozkolník, -a m. (6. mn. -cích) 1. kdo působí rozkol, usiluje o rozkol; rozvratník, odštěpenec: zpátečníci a r-i (Gottw.); círk. schizmatik 2. círk., hist. (kdysi v rus. prostředí též raskol-) člen někt. ze sekt vzniklých odštěpením od pravoslavné církve: r-i ruští (Ner.)