rozlepiti dok. (3. mn. -í) (co) 1. rozdělat, uvolnit něco slepeného (op. slepit): r. obálku; r. slepené listy; přen. r. ústa (O. Schein.) otevřít, promluvit (Čap.-Ch.); r. oči (Lit. nov.) otevřít; hut. r. plechy oddělit je po válcování od sebe 2. řidč. porůznu nalepit, vylepit: letáky rozlepené na domech (Rovnost); — rozlepiti se dok. povolit ve slepených místech (op. slepit se): obálka se sama rozlepila; doutník se rozlepil; přen. konečně se rozlepily (jeho) rty (Herrm.) otevřely se, promluvil; než se Pepíkovi ráno rozlepí oči (Drda) než se probudí ○ předp. po-, po- se