rozličný příd. poněk. zast. 1. různý 1, rozmanitý 1 (op. stejný): r-í lidé; r-é knihy; v přestrojení r-ém (Svět.); při r-ch příležitostech; v r-ch dobách; r-é příběhy; cesty (k cíli) mohou býti r-é (Koll.) 2. řidč. odlišný, odchylný, různý 2, rozdílný (op. stejný): r-á forma (slova) (Havl.); svět její a těchto (děvčat) jest velmi r. (Něm.); naprosto r-é doby (Vrchl.); zde je každý od ostatních r. (Ner.); strany politické od sebe r-é (Havl.); → přísl. rozličně: r. vykládat; → podst. rozličnost v. t.