rozlišiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho; co, koho od čeho, koho, mezi čím, kým) poznat, zjistit n. určit, stanovit odlišnost, rozdílnost něčeho, někoho; odlišit 1, rozeznat 1, diferencovat 1: některá dvojčata dovede (od sebe) r. jen matka; r. dobré a špatné, dobré od špatného; r. úkoly podle důležitosti; r. přesně pojmy; rozlišení mezi představami nám známými (Ertl) diferenciace 2. poněk. řidč. (co, koho; co, koho od čeho, koho) učinit odlišným, rozdílným; odlišit 2, rozrůznit (op. připodobnit): r. v diagramu barvou jednotlivé složky, jednu složku od druhé; r. postavy (hry) jazykem; — rozlišiti se dok. řidč. 1. (od koho, čeho) stát se rozdílným, odlišným, jiným, samostatným; odlišit se: r. se od ostatních nápadným oděvem 2. (v co; ~) vývojem se rozdělit v samostatné celky n. jedince; rozrůznit se, diferencovat se: třídní rozlišení kapitalistické společnosti diferenciace; došlo k jazykovému rozlišení; rozlišení orgánů; — ned. rozlišovati, r. se