rozložiti dok. (3. mn. -í) 1. (co) (do široka) roztáhnout 1, rozevřít 2 (něco složeného, zavřeného) (op. složit): do šířky prostřít, rozepnout; rozprostřít: r. (skládací) lehátko; r. mapu; r. před sebou noviny; r. si před sebou batoh otevřít a vyndat obsah; zast. rozložili v poli stany (Něm.) rozbili, postavili; – r. plášť na postel; r. ruce (Rais) rozpřáhnout; přen. domy rozložily kolem sebe svůj stín (V. Mrš.) 2. (co, řidč. koho kde, kam) dát, umístit jednotlivé věci (řidč. usadit, umístit osoby) vedle sebe n. na růz. místa většího prostoru; rozmístit: r. (si) (po stole, na stůl) spisy; r. karty; r. šaty po židlích; kramáři rozložili své zboží; pluk rozložený po vsích svolán (zast., Jir.) porůznu ubytovaný; správné rozložení pracovních sil dislokace; r. prodejny rovnoměrně po celém městě; rozložení větného přízvuku; voj. rozložení vojenských útvarů dislokace (zvl. v posádkách) 3. (co nač, v co) rozebrat, rozdělit (něj. celek) na jednotlivé složky, prvky, na něj. části vůbec; (co na co, koho) rozdělit (ve význ. 1) vůbec: r. strojek na součástky; světelný paprsek rozložený v duhové barvy; rozložení slov v slabiky; r. pohyb na fáze; r. úkol na řadu úkolů dílčích; – r. váhu těla rovnoměrně na obě nohy; r. úkoly na jednotlivá pracoviště; r. náklad na všecky účastníky; hud. r. akord zahrát tak, aby jeho tóny zazněly po sobě (např. při hře na harfu); mat., fyz., chem. provést rozklad (ve význ. 1) 4. (co) způsobit rozklad něčeho (ve význ. 2, 3): záření rozložilo barvivo; – r. nepřátelskou armádu vojensky i morálně; rozložená buržoazie, neschopná již čehokoli (Z. Nej.) 5. poněk. zast. ob. (co komu) (důkladně) vysvětlit, vyložit: starým lidem všecko se musí důkladně r. (Preis.) 6. r. si poněk. zast. ob. (co) (dobře) rozvážit si 2, rozmyslit si 1: dobře si to rozlož a nepospíchej (Prav.); oznamuje mi, že si věc rozložil (Svět.) jinak se rozmyslil 7. (sloven.) r. oheň rozdělat 4 (Něm.); — rozložiti se dok. 1. (kde, řidč. kam) pohodlně, zeširoka usednout n. ulehnout; roztáhnout se 3, rozvalit se 3: r. se v křesle, do křesla; pohodlně rozložen četl 2. poněk. kniž. (kde; *kam Pfleg.) do šířky se rozepnout; rozprostřít se; řidč. rozrůst se do šíře: (plášť) se na všecky strany rozložil větrem (Vrchl.); přen. úsměv se jim rozložil na tváři (Bran.); šero rozložilo se dědinou (Jir.); – řidč. strom se rozložil 3. řidč. objevit se v celé šíři, rozloze; být rozložen (kde) rozkládat se 1, prostírat se 1: před nimi se náhle rozložilo v kotlině město (J. Mar.); – na obou stranách (úvozu) byly rozloženy sady (Něm.) 4. (kde) usednout, ulehnout, umístit se na růz. místa většího prostoru; expr. (kde; s čím) zaplnit něj. prostor svými věcmi, a tím jej pro sebe zabrat: výletníci se rozložili na louce; vojsko se rozložilo pod hradem; zast. bojovníci jsou po vsích rozloženi (Jir.); – expr. jste tam rozloženi s večeří (Maj.); r. se u stolu s novinami 5. rozdělit se na jednotlivé složky, prvky; rozpadnout se: putýnka se rozložila na hromádku prkének (V. Mrš.) 6. podlehnout rozkladu (ve význ. 2, 3); rozpadnout se: tuk se na světle rozloží; – fronta se rozložila; za odpočinku se (batalióny) rozloží (Kub.) poklesne jejich bojová morálka *7. ust. spoj. r. se v hlavě (komu) rozležet se 2: věc se mně pak rozložila v hlavě (E. Jel.); — ned. rozkládati, r. se