rozmařilý (*rozmařlivý Durych) příd. 1. marnotratný, hýřivý 1, rozhazovačný: r. člověk; r-á společnost; vést r. život; zř. r-á hojnost (A. Mrš.) přepychová 2. řidč. rozjařený 1, veselý, bujný 2: r. průvod (Hál.); r-á nálada (Hoffm.); r-é dítě (Zey.) rozmarné; → přísl. rozmařile: žít r.; r. utrácet; → podst. rozmařilost, -i ž.