rozmarýna, -y (nář. rozmarie, rozmarije, -e, Preis., Svět.) ž., rozmarýn, -u m. (6. j. -u) (dř. ps. též rozmarina, rozmarin) (z lat.) jihoevropský polokeř s úzkými, při rozemnutí vonnými listy a s modrými kvítky v klasech, pěstovaný u nás jako okrasný: snítka r-y v knoflíkové dírce; bot. r-a rod Rosmarinus: r. lékařská; rozmarýnový příd.: r. proutek; lékár. r-á silice, r. olej z rozmarýny lékařské; → expr. zdrob. rozmarýnka v. t., rozmarýnek, -nku m. (6. mn. -ncích)