rozmlouvati ned. 1. k rozmluviti 1: r. dceři známost; rozmlouval mu, aby to nedělal; bylo marno r. obavy; zř. mnozí čeládku rozmlouvali, aby selku neposlouchala (Svět.) přemlouvali 2. (s kým; †komu Wint.; ~) vést rozhovor; hovořit, rozprávět 1, mluvit 2: r. s žáky; přátelé rozmlouvají mezi sebou; seděli a rozmlouvali; r. o nové knize debatovat, diskutovat; — *rozmlouvati se ned. zapřádat hovor (Pal., Šmil.); → nás. rozmlouvávati