roznítiti dok. (3. mn. -í, rozk. -niť, zř. -něť, trp. -cen) kniž. 1. (co) uvést v (plné) hoření (oheň, plamen); zapálit, rozžehnout: r. oheň; r. jiskru (v plamen); přen. r. plamen nadšení; publ. r. požár války rozpoutat válku; tech. přivést (nálož) k výbuchu, odpálit 1, odstřelit 2 2. (co) vyvolat n. posílit (něj. cit ap.); podnítit 1, rozjitřit; vyvolat vůbec: r. v někom lásku k vlasti; r. nadšení, touhu po pomstě; r. starou nenávist (Zey.); – r. válku, povstání 3. poněk. zast. (koho, co; koho pro co; koho čím) uvést do stavu silného vzrušení, zanícení, citového pohnutí; (koho k čemu) podnítit 3, popudit 3, poštvat 2: r. obecenstvo pro myšlenky své (Hál.) nadchnout 1, rozohnit; četba roznítí obraznost vzruší, rozjitří; vínem roznícené mozky; r. někoho k šílenství Zey.) silně rozčilit; roznícen urážkou (Vanč.) rozlícen; – r. šlechtu k odboji (Bass); — roznítiti se dok. kniž. 1. řidč. (o ohni ap.) rozhořet se, vzplanout: jiskra se roznítí v plamen; požár lásky se v duši její roznítil (Zey.); přen. na nebi se roznítily červánky (Zey.) 2. (o něj. citu ap.) stát se velmi intenzívním; vzplanout: aby se v něm neroznítily naděje (Jir.); roznítila se její poutuchlá nenávist (Zey.); roznítilo se v něm přání, aby... (Svět.); zast. rozepře se roznítila (Havl.) 3. poněk. zast. upadnout do stavu silného vzrušení, zanícení; vzplanout: r. se hněvem (Hál.) vzkypět; roznícen uchopil jsem papíry a smáčkl je (Uh.) rozčilen; roznítila se její mysl pro význam rodiny (Šmil.) rozohnila se, nadchla se *4. (o ráně ap.) zanítit se: (omrzlé paty) se s každou zimou roznítí (Bran.); — ned. rozněcovati, r. se