rozpřáhnouti dok. (min. -hl, trp. -přažen, přech. min. -přáhnuv) 1. (co) roztáhnout od sebe; učinit něčím rozmach; napřáhnout 1: r. ruce; potácel se rozpřaženým krokem (Ner.) zeširoka; – rozpřáhl pravici k ráně (Šmil.) *2. (koho, 4. p.) uvolnit ze spřežení, rozpojit (něco spřeženého): r. koně (Jir.); — rozpřáhnouti se dok. 1. (~; čím) učinit rozmach; napřáhnout se, rozmáchnout se: hrozivě se r.; rozpřáhl se po klukovi; r. se holí na někoho (proti někomu) *2. vynaložit sílu, energii ap.; přistoupit, připravit se k provádění něčeho: Sibyla se rozpřáhla k novým průpovědím věšteb (Mach.); (sekáči) se rozpřáhli do díla (Jahn); — ned. rozpřahati, r. se, rozpřáhati, r. se, rozpřahovati, r. se