rozpačitý (†rozpačivý Havl., †rozpačný Pal.) příd. jsoucí v rozpacích; rozpakující se; projevující rozpaky; nerozhodný 1, bezradný, nejistý 1-3: r. mladík; – r. úsměv; r-á otázka; r-é mlčení; – r-é stanovisko (Pujm.); r-á práce výboru (Ptáčník); → přísl. rozpačitě: r. se omlouvat; r. krčit rameny; → podst. rozpačitost (†rozpačivost Prav.), -i ž. rozpaky: jevit r.; – kreslířská r. (Lid. nov.) bezradnost