rozpakovati se ned. být na rozpacích; rozmýšlet se 2, váhat (něco učinit): rozpakoval se, má-li tam jít; po dlouhém rozpakování si dodal odvahy; nerozpakoval se ostře zasáhnout; poví všechno, ani přede mnou se nerozpakuje (Řez.) neostýchá; — †rozpakovati ned. k rozpačiti, rozpáčiti I: rozpakují všecku obec (Wint.)