rozpor, -u m. 1. neshoda 1, nesouhlas 2, nesoulad, protiklad 2: r. názorů; r. ve svědectví; třídní r-y, dostat se do r-u se skutečností; být v r-u se zákonem konfliktu; filos. jednota vzájemně se předpokládajících a vzájemně se vylučujících stránek (protikladů): antagonistický, neantagonistický r.; dialektický r. rozpor protikladů, jejichž střetáním a vyrovnáváním vzniká vývojový pohyb *2. rozepře, svár, různice, rozkol 1: r-y mezi Starým a Novým Městem (Bass) 3. hut. nejširší místo vysoké pece (mezi šachtou a sedlem); výr. koncový výřez hranolu n. vlysu, do kt. zapadá čep rohového spoje 4. těl. podpor na rukou, při kt. jsou paže v upažení; horol. lezení rozporem lezení komínem, při kt. jsou ruce a nohy vzepřeny o stěny