rozporný příd. kniž. takový, kt. je v rozporu s něčím, jevící rozpor; protikladný, protichůdný: r-á bytost, plná protikladů; r-é společenské síly; r-é myšlenky odporující si; r-á výpověď plná rozporů; horol. r. komín v němž se leze rozporem; → přísl. *rozporně (Lit. nov.); → podst. rozpornost, -i ž.