rozpovídati dok. 1. hovor. (koho, 4. p.) přimět k povídání: nedokázal děti r. o škole 2. (co) začít řeč o něčem, vypravování něčeho (a zprav. nedokončit): r. příběh a nedokončit načít 3. řidč. (co) povídáním uvést ve známost; roznést 4, rozhlásit, rozšířit 3: co slyší, hned po vsi rozpovídá; rozpovídati se dok. 1. začít jasně, zřetelně mluvit, nabýt hlasu k mluvení: vždy ráno, než se rozpovídal, chraptil (Baar) 2. (~; o čem) dát se do povídání, začít vypravovat; rozmluvit se 1, rozhovořit se, rozřečnit se: dlouho mlčky poslouchal, ale pak se rozpovídal; přen. husy se vyplaší a pak se rozpovídají (Boj.); vztekle se rozpovídá samopal (Řez.)