rozpracovati dok. 1. (co) začít něco dělat, ale ještě nedokončit, začít práci na něčem; rozdělat 1: r. článek; r. úlohu; ekon. rozpracovaná výroba, rozpracovaný výrobek 2. (co) dalším zpracováváním rozvést, rozvinout, rozšířit; propracovat 1, 2: r. námět pro film; ekon. r. ukazatele plánu *3. (co) donutit, navyknout pracovat: r. prsty (Hol.) 4. řidč. (co, *koho) prací poškodit, zničit, unavit ap.: r. ruce do krve (Ner.); ruka mozolnou prací rozpracovaná (Arb.) zmozolená; přen. když byl tak citem rozpracován, přišly (ženy) se svým plánem (Svob.) rozrušen, ovlivněn; — rozpracovati se dok. 1. dát, dostat se do (intenzívnější) práce: po několika dnech se rozpracoval; stroje se rozpracovaly (Svob.); (Praha) rozpracovaná hlučela a vířila (R. Svob.) 2. řidč. navyknout si pracovat: komu prsty, tomu se rozpracuje i dlaň (Hol.)