rozprostříti dok. (1. j. -střu, kniž. -stru, 3. mn. -střou, kniž. -strou, rozk. -stři, min. -střel, trp. -střen, přech. min. -střev) (co na čem, po čem) prostřít (se), rozestřít (se) 1 1. celou plochou rozložit: r. prádlo na trávník; r. papíry na stole 2. řidč. kniž. (co) rozložit v prostoru: pole rozprostřená až k obzoru (Til.); pták rozprostřel křídla rozepjal; r. ruce k nebesům (Olb.) vztáhnout, vztyčit; r. sítě, přen. expr. na někoho nastrojit, položit nástrahy někomu; — rozprostříti se dok. řidč. kniž. (po čem, nad čím) zaujmout místo na něj. ploše, v něj. prostoru: černé mraky se rozprostřely po obloze; přen. v místnosti se rozprostřelo trapné ticho; rozprostřela se v něm radost (M. Han.); — ned. rozprostírati, r. se