rozpustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (koho, co) dát podnět, dovolení k rozchodu: r. žáky; r. schůzi; žel. r. vlak ukončit jeho jízdu a zařadit vozy v nové směry 2. (koho, co) dát rozkaz k zastavení činnosti, úředně zrušit (něj. organizaci): r. politickou stranu; r. spolek; práv. r. parlament předčasně ukončit jeho činnost úředním aktem hlavy státu 3. (koho, co) hromadně propustit (ze služeb, z práce ap.): r. personál; r. vojsko; osádku (dolu) rozpustili (Maj.) 4. (co) uvolnit, popustit ze sevření: r. si vlasy; r. záhyby; rozpustila celý proud chvály (Rais) spustila; zast. umí (žena) jazyk r. (Wint.) je řečná 5. (co) působením tepla uvést do tekutého stavu; roztavit, rozehřát 2: r. máslo; r. vosk, olovo 6. (co v čem) nechat rozplynout něco tuhého v kapalině: r. cukr v čaji; r. sůl ve vodě; fyz., chem. r. látku (pevnou, kapalnou n. plynnou) přeměnit ji v roztok působením jiné látky (rozpouštědla) *7. (co) úplně rozptýlit, dát zmizet něčemu: všechny své myšlenky chtěl r. v dýmu (Hál.); — rozpustiti se dok. 1. působením tepla se stát tekutým; roztavit se, roztát 1: sníh se rozpustil; jakmile se máslo rozpustí, přidáme mouku rozehřeje 2. (v čem) rozplynout se 1: cukr se rozpustil v čaji 3. řidč. rozptýlit se 3, ztratit se, zmizet, rozplynout se 1: kouř se rozpustil ve vzduchu †4. dostat se do intenzívní činnosti, rozpoutat se 2: bouře rozpustila se s celou zuřivostí (Něm.); — ned. rozpouštěti, r. se