rozsudek, -dku m. (6. mn. -dcích) 1. rozhodnutí soudu zakončující soudní jednání: soudní r.; vynést, potvrdit, vykonat, zrušit r.; odvolat se proti r-u, z r-u; r. smrti, na smrt (Rezek); r. trestu za zběhnutí (Maj.); r. nad někým, zast. proti někomu (Pfleg.); přen. expr. čekat po zkoušce na r. výsledek; práv. (dř.) kontumační r. †2. úsudek, soudnost: zralý (Koll.), střízlivý (V. Mrš.), kritický (Ner.) r.; jednat beze všeho r-u (Prav.); 3. řidč. zast. rozhodnutí vůbec: Šalamounův r. (Erb.); nespravedlivý r. manžela (Něm.)