rozsvěcovati (*rozsvěcívati Wojk.), rozsvěceti (3. mn. -ejí) ned. k rozsvítiti 1-3: r. žárovky; ještě nerozsvěcej; přen. rozsvěcovat radost v dětských očích (O. Schein.); – poněk. řidč. r. výkladní skříně; – kniž. rozsvěcovat koketně oči (R. Svob.); — rozsvěcovati se, rozsvěceti se ned. k rozsvítiti se: vpodvečer se rozsvěcují světla; – ulice se rozsvěcují; – poněk. kniž. po tváři rozsvěcuje se mu úsměv (Hora); – expr. neos. rozsvěcuje se mu v hlavě začíná chápat